Rakousko

Akce, kdy jsem poprvý chtěl vyjet do zahraničí s narychlo přestavěnou dodávkou na obytňák. Ale zasáhl osud a dodávka místo do Rakouska zamířila do servisu a já nechtěl s těma pár dny volna naložit nějak neseriózně. Sebral jsem škodovku, rychle naložil svojí milou, než zjistí co děje (myslela si, že jede na nákup do Globusu) a vyrazilo se.

Cesta nám utíká rychle a naše příjemná konverzace končí až někde u Mnichova, kde si má drahá všimla, že se nejede na nákup do Globusu. Pak to byla už spíš taková tichá domácnost a já můžu poslouchat svojí oblíbenou složku na spotify. Naštěstí svoji složku, protože moje nejoblíbenější žena jestě nepřešla na digitání dobu a svá cédéčka si nemá v autě kde přehrát.

Konverzace se znovu zlepšuje, až když dávam informaci, že má na pár dní co nasebe, protože jako milující manžel, jsem jí zabalil několik věcí do tašky.

Vjíždíme do Rakouska a já zastavuju na první čerpací stanici, abych doplnil naftu a zašel koupit dálniční známku. Se svojí hroznou angličtinou a ještě horší němčinou přijdu na řadu a koktam ze sebe text, který jsem si po dobu tiché domácnosti připravoval. 

Pokladní mě nechá po dobu několika minut anglicko-německo-rusko-česky vysvětlovat, co to vlastně potřebuju do doby až začne být fronta za mnou natolik velká, že se mu nemůzou zavírat automatický dveře. Poté mi řekne, že bych měl svojí angličtinu ještě zdokonalit... byl to Slovák, bratr, soused... a asi si chtěl vyzkoušet, kam až se mu může vytvořit fronta, nebo jestli samootevírací dveře fungují tak, jak mají.

Dorážíme k penzionu uprostřed hor, kde široko daleko chodí po pastvách jen krávy (ne fialový, ale obyčejný), takže jim nevěnuju tolik pozornosti a foťák nevytahuju. Co je ale první problém, v penzionu neni nikdo, kdo by nás ubytoval. 

Já pohotově vyklízim kufr auta a připravuju nám apartmán v autě. Moje o něco inteligentnější a vysokoškolsky vzdělaná žena si jde přečíst obježník ubytování a volá na přiložené číslo. Do pár minut doráží paní domácí a jde nás s úsměvem od ucha k uchu ubytovat. Já s podobným úsměvem zase předělávám náš apartmán na parkovišti v auto. Bohužel, chtěl jsem na ženu udělat dojem a dát jí lekci, že dokážu přežít v divoký přírodě.

Druhý den, vyrážíme na prohlídku všech míst, který jsem měl v plánu prozkoumat. Plán číslo jedna jsou nedaleké vodopády. Důvěřuju své navigaci, která mě úspěšně přivedla na všechny svatební místa v posledních dvou sezonách, ale bohužel v Rakousku nefunguje. Až při návratu domu, do Čech, zjišťuju, že jsem si nestáhl mapu pro Rakousko.

Traveler TIP pro experty: stáhněte si navigaci do dané oblasti kam cestujete.

Spoléham se tedy na mapu zakoupenou v místním infocentru a to nebyl dobrý nápad. Vodopády nikde nemůžu najít. Byl jsem blízko, jen se vydal špatným směrem (po proudu) ale i tak jsem našel spoustu krásný přírody a i drobný zabloudění se občas vyplácí.

Tempo zmírňujeme a cestujeme stylem pokus a omyl, nacházíme takhle spoustu krásných jezer. U každého nalezeného, dobře skrytého jezera odháním davy turistů a pořizuju pár fotek. Ukaždého nalezeného jezera se situace opakuje.

Do jednoho ledovce jsem se dokonce rozhodl vstoupit. Jen po kolena. Plán plavat v něm jsem zamítl. Své dráhé jsem to odůvodnil slovy, že nemám u sebe plavky. Pravý důvod nebyl v plavkách, ty bych neřešil, ale v teplotě vody. Ta byla odhadem -15cm.

Náš denní výlet po jezerech je u konce. Na závěr přijde, jako třešnička na dortu,zabloudění u jednoho z těchto jezer, kde bylo tak krásně, že jsme ztratili oba pojem o čase. Bylo to způsobeno i tím, že nám došla oboum baterka v mobilu a nikdo neměl hodinky. Návrat byl tedy uprostřed noci, bez baterky a cesta, která k jezeru od parkoviště trvala čtyřicetpět minut se zpátky protáhla na pět hodin.